15. července 2015

Jak nám Nevýchova obrátila život naruby

Je jedna hodina po půlnoci, sedím u počítače a píšu článek na blog. Neměla jsem to v plánu, už dvě hodiny se chystám zalézt do postele a vylézt až ráno, kdy mně probudí mé dvě úžasné děti. Jenže právě o těch dětech chci dneska psát. Protože jak tady tak sedím a rekapituluji si náš den, což mimochodem dělám každý večer, (je fajn si takhle sednout nebo lehnout a myslet na to, co jste ten den prožili hezkého, zkuste to taky. Díky tomu si vyvoláte pocit vděčnosti za ty krásné věci a tím si přivoláte do života takových věcí víc) tak si vybavuji naše dva skvělé kluky, kteří mají 6 a 3 roky a během dnešního dne se ani jednou nepohádali, neubližovali si, ale naopak se regulérně domlouvali jako dva dospěláci. Napíšu vám jeden příklad, který mluví za vše. Pokaždé se hádají, kdo z nich bude otevírat dveře, nejdřív od bytu, potom do výtahu, z výtahu, z domu a v opačném pořadí. Pokaždé u toho byla spousta křiku, pláče, nadávek, požduchávání a dneska? Starší Matýsek přišel za mladším Šimonkem s tím, že se dneska domluví, kdo z nich bude které dveře otevírat. Asi pět minut probíhala klidná debata o tom, kdo chce které dveře otevřít a nakonec si plácli, že jsou domluvení. A řeknu vám, že tohle byl naprosto úžasný pocit, který je takovým velkým vítězstvím po necelém roce, kdy jsem vstoupila do programu Nevýchovy.




Nebyl to snadný rok, stálo nás to všechny hodně usilí, ale ten výsledek za to opravdu stojí. O Nevýchově jsem se dozvěděla úplně náhodou, ale protože vím, že náhody se nedějí, byl to vlastně přirozený vývoj situace u nás doma a toho, co jsem si v tu chvíli nejvíc přála. Mám spoustu kamarádek, které mají děti, takže vím, že nejen u nás doma, ale i ve většině ostatních rodinách se příchodem druhého dítěte dost věcí změní. Do té doby si troufám říct, že jsem se synem měla partnerský vztah, aspoň jsem se o něj snažila. Po narození druhého syna jsem si dala jeden cíl a to nedovolit, aby musel na mladšího brášku žárlit. Jenže se mi to postupem času nějak vymklo kontrole a rozjel se u nás doma kolotoč křiku, vztekání se, ubližování mladšímu bráškovi a já jsem už nevěděla, jak z toho ven. V té době jsem na facebooku narazila díky kamarádce na Nevýchovu a jakmile jsem si prošla pár videí zdarma, věděla jsem, že tohle je moje šance, jak ze začarovaného kruhu ven. Objednala jsem si placenou verzi online kurzu a od té doby ho všem a všude doporučuji, protože tohle byly nejlépe investované peníze v celém mém dosavadním životě. Díky kurzu jsem si uvědomila, že nemám doma jen dvě děti, které si berou hračky, křičí na sebe, ubližují si a tím mně přivádí k šílenství. Ale že mám doma dva malé zázraky, které mají svůj názor, jsou samostatné bytosti s vlastním pohledem na svět, jsou úžasně bezprostřední, čistí a svoji, na nic a nikoho si nehrají. A že se od nich máme hodně co učit.

Teď si říkám, proč to všechno vlastně píšu? Ani nevím, možná proto, abych vám ukázala, že to funguje, že je fajn být s dětmi partner-kamarád. Že je fajn řešit všechno v klidu a bez křiku, neříkám, že pokaždé a za všech okolností nám tohle funguje, ale už to není 99 případů ze sta, ale jen 5 ze sta, kdy se nedokážeme dohodnout a to je za ten rok opravdu obrovský krok dopředu. Jsem na ty své malé velké kluky pyšná, na to, že jsme to dokázali a došli jsme až sem. Jsem taky vděčná za to, že jsem si všechno tohle mohla uvědomit. Tak proto pokud máte podobné problémy, jako jsme měli my, tak vám Nevýchovu doporučuji (www.nevychova.cz), nejsou to vyhozené peníze, jsou investované do klidné, spokojené, milující rodiny.

A pokud jste četli můj první článek, který se týkal pozitivního myšlení, tak Nevýchova přišla do našeho života půl roku po té, co jsem začala svůj život měnit právě díky pozitivnímu myšlení. Proto nevěřte na náhody, ty nejsou, jsou jen splněná přání ;)

Žádné komentáře:

Okomentovat